PRACHY
Hele,
Ty fakt se domníváš, že všechno má čas
Nejdřív si nahrabat, pak vem to ďas
Využít možností, byť čert Ti je dal
Že peníz všady pán je, tos povídal
Hele,
Copak to netušíš, kam tahle cesta vede?
Že v těch svejch možnostech ztratíš i zbytek sebe
Stojí snad ten starej krám za takovouhle spoušť?
Zaprodat se těm potvorám a vztahy změnit v poušť
Prachy, jenom prachy nečekají
Jen po nich sáhneš
A už tě mají
ZUBATÁ
Včera ráno přišla zubatá, zubatá
Včera ráno přišla zubatá, zubatá
Včera ráno přišla zubatá, zubatá
Včera ráno přišla zubatá, zubatá
Včera ráno přišla zubatá, zubatá
Povídá mi: „Vem si kaťata, kaťata.
Je čas, hochu, musíš ihned se mnou
Nebreč, žádný finty smrtí nehnou.“
Snaživec
Hudba: M.Kocáb
Text: M.Kocáb
Znal jsem jednoho takovýho chlápka
Co moudrosti moc nepobral
A studu ani kapka a lhal
A přesně jak se říká
Rozum mdlý vůle chabá
Ale touha po novotách veliká
Tak ten pán se o vše nové velmi interesoval
A nebyl to jen pán
Z pána jen klobouk měl
A nemyslel to snad ani zle - starosta
Však bohužel, na co šáh
Tam sto let tráva nerostla
Ten si to krásně zavařil
Nikdo ho neměl rád
Kdyby se tolik nesnažil, akorát
A čím víc se snažil pomáhat
Tím víc ten chudák škodil
A když mu to někdo naznačil
Tak hrách jen na zeď hodil
A ještě jednu vlastnost měl
Že byl splachovací
Jedněmi dveřmi ho vykážou
Už druhými se vrací
Ten si to krásně ......
Na Václavským Václaváku
Na Václavským Václaváku
je moc člověků
V houfu jsem se já Máně ztratil
je mi do breku
Na Václavským Václaváku
lidí velkej houf
Já jsem se v tom velkým houfu
Ztratit Máně trouf
U všech všudy, vždyť já nevim
Kdepak najdu dětském dům
Hugo z družstva včera říkal
Kup stlačeném vzduch do gum
U všech všudy, vždyť já nevim
Kdepak najdu dětském dům
Hugo z družstva včera říkal
Kup stlačeném vzduch do gum
Na Václavským Václaváku
je moc člověků
V houfu jsem se já Máně ztratil
je mi do breku
Na Václavským Václaváku
Na Václavským Václaváku
Tatrman
Tatrman, u kanónu stál a pořád ládoval
Ty svý hořkosti, ten tatrman, na mě vystřeloval
Abych prej dnes, neprošvih ples
Kde prej mám šaty, ty na tu párty
Tatrman, co pořád má, ať už mě, k čertu, vynechá
Pytel závisti, ten tatrman, za sebou vláčí až se zalyká
Prej už se bál, že zmeškám bál
Drožku i sprej, nachystal prej
Pořád se směje, no vždyť už je to k zbláznění
Ta ironie, co slova v šípy promění
Pokoj si nedá, do všeho vnáší pochyby
Proč pořád rejpá, obrací všechno naruby
Prej už se bál, že zmeškám bál
Drožku i sprej, nachystal prej
Ať se tváříš jak se tváříš, tatrmánie
Pod nehty se pěkně zaryje
Ať se tváříš jak se tváříš, tatrmánie
Ta falešné karty odkryje
Ať se tváříš jak se tváříš, tatrmánie
Temné duše kouty odkryje
PROČ JEN JÁ
Kámen ve zdi sebou hýb
Pak mě kdosi oslovil
Přátelsky mě obejmul
Říkal hochu pozměň styl
Tóny na dně noční jámy
Někdy dělal hrozný fámy
Proč jen já měnit styl stále mám
Proč jen já příbuzným se všem teď zdám
Proč jen já takovouhle smůlu mám
Vždyť já nejsem žádnej hošánek váš
Kytarou blesk náhle sjel
Leč pán mě sledoval
Tlustý chlapec rytmus dřel
Já lehce stepoval
Tóny na dně noční jámy
Někdy dělaj hrozný fámy
Proč jen já ......
Dál, v kulisách města, hledám skrýš
Kde nikomu nevadí, že tančím jak torpédo
Se síťkou ve vlasech, v saku ze záclon
A s dřevěnou růží, která nevoní
Ale vždy navodí tu děsně uštvanou radost vědomí
Těch našich klackovitých let
Které si nedáme vzít, i když jsou třeba už pryč
A tak dál stále hledám tu skrýš
Kde ti nikdo a nikdy neřekne to proklaté
„hele mladej, co vyvádíš?“
Ale třeba: „Hrome, ten chlapík tancuje šíleně,
Kousla ho snad Tarantule, nebo co.“
„Tady meziměsto… promiňte omyl“.
